Před čím ve skutečnosti SSSR zachránil Evropu

zpět

04.05.2019

Zvláště „protlačovaní výzkumníci“, obvykle liberálního zabarvení, se stále snaží pochopit – čím byla Rudá armáda pro Evropu? Osvoboditelem, či okupantem?

Samotné osvobození se již dlouho zpochybňuje, zatímco zároveň se vyzdvihuje do popředí „okupace“. Především rusofóbové všech barev a odstínů, zejména ze zemí bývalého socialistického tábora a některých ex-sovětských republik, kategoricky trvají na okupaci.

Obzvláště se angažují Poláci, Baltové, odnedávna někteří Ukrajinci, hovořící o „sovětské invazi do Německa a/nebo na Ukrajinu“.

Navíc se patentovaní rusofóbové a anti-sověti ve svém schizofrenním šílenství shodli na tvrzení o tom, že za Hitlera by si národy Evropy žily lépe než za Stalina.

Přitom tuto „pravdu“ opakují i ti milovníci bavorského piva, pro jejichž předky byla za Hitlera jednoznačně připravena plynová komora a role stínítka v domě nějakého měšťáka.

Ale málokdo se zamyslel nad tím, že Hitler, jakkoliv to zní divně, by ještě nebyl tím nejhorším. Jen málokdo se zamyslel nad tím, co by čekalo Evropu v případě dotažení plánu „Barbarossa“.

Nacistický režim byl zcela a bez jakýchkoli výhrad kanibalistický, bez ohledu na to, co o něm tvrdí nasávači bavorského. A právě tato okolnost a geopolitické zájmy by vedly k tomu, že by se Hitler nikdy nedokázal dohodnout na míru nebo dokonce příměří s Anglosasy. Zvláště v případě, že by v roce 1941 Wehrmacht obsadil Leningrad, Moskvu a dosáhl plánované linie Archangelsk-Astrachaň.

Samozřejmě, že SSSR by nebyl úplně poražen, ale ztratil by svá hlavní průmyslová střediska, ztratil by značnou část obyvatelstva a později by mohl vést jen velmi omezenou válku.

Jinými slovy, pokud by byl Barbarossův plán dotažen, Sovětský svaz by se pro Hitlera stal podřadnou a nepodstatnou hrozbou na světové scéně. Pomalá válka na Východní frontě by trvala roky a SSSR by bez velkého úspěchu každoročně ztrácel své zdroje, dokud by nezanikl.

Kromě toho nelze vyloučit, že by se Turecko nepřidalo k Hitlerovi a Kvantungská japonská armáda se mohla pokusit pomstít za Chalkin-Gol.

To vše by znamenalo, že za takových podmínek by hlavním zachráncem lidstva od nacismu nebyl sovětský voják, ale ... americký pilot. USA by prostě nezbylo nic jiného, než se stát spasitelem celého světa a začít plnit své mesiášské poslání.

Samozřejmě, že by si Američané netroufli bojovat s Wehrmachtem na souši. Z toho jednoduchého důvodu, že měli všechny šance být zničeni a neměli k tomu ani žádnou technickou možnost. Stejně jako touhu položit životy milióny amerických vojáků kvůli svobodě Evropy.
V roce 1944 se s radostí ujali porážet ty divize Wehrmachtu, které nebyly zcela rozemleté na východní frontě, ale bojovat s německou armádou, která se nacházela ve vrcholné „formě“, tak to ani náhodou, děkuji.

Ale lidstvo bylo od nacismu nutno nějak zachránit, tím spíše, že čas pracoval pro Hitlera: z nedokonalých raket V-1 se Němci rychle přesunul k balistickým V-2, a tam už byla vidět do USA pomocí nějaké té V-3 nebo V-10.

Navíc nacisté vyvíjeli nové bombardéry určené pro zničení sovětského průmyslu za Uralem a tak se perspektivně mohlo uvažovat o letech do Ameriky. O babičce Anglii nemá cenu mluvit – rozhodně by jí nastala těžká doba, a je otázkou, jestli by se Hitler v roce 1943 nepokusil napadnout mlhavý Albion. Ale zcela jistě by se pokusil bombardovat Anglii bombami a již uvedenými raketami „Fau“ všech druhů.

Krátce řečeno, ať to zní jakkoliv, ale USA by musely napnout všechny své síly a přemýšlet, jak Hitlera zastavit. Tato záležitost by byla prakticky neřešitelná, dokud se v létě roku 1945 neobjevilo řešení – Američané získali atomovou zbraň. Jak víte, na Japonsko stačily jen dvě bomby, aby pochopilo marnost další konfrontace se Spojenými státy.

Japonci, ač měli špičkovou bojovou morálku, ale když během několika sekund v pekle atomového výbuchu shořelo celé město, další válka se začala podobat ne válce, ale sebevraždě.

Američané to dokonale pochopili a není pochyb o tom, že by po Japonsku následovalo Německo. Ve skutečnosti ani ne samotné Německo, jako celá Evropa, která byla součástí Hitlerovy Evropské unie – Třetí říše.

Mimochodem, vůbec nelze vyloučit, že by první atomové bomby byly použity proti Německu a nikoli proti Japonsku, protože Japonsko území Spojených států neohrožovalo, ale z Německa mohli očekávat různá nepříjemná překvapení.

Nelze vyloučit ani použití právě atomových bomb vypuštěných na nějakém zvláštním nosiči z kategorie Hitlerových „zázračných zbraní“. Je známo, že němečtí inženýři a vědci rozpracovali mnoho takových věcí, které po válce překvapily spojence protihitlerovské koalice.

Pravděpodobně nemá smysl připomínat, že humanismus a Američané jsou neslučitelné záležitosti. Od prvních let existence se v USA aktivně prováděla genocidu domorodého obyvatelstva Severní Ameriky a v tom se nijak nelišily od Hitlera s jeho Drang nach Osten.

A používalo se vše – od střelných zbraní, pokrývek infikovaných tyfem a koncentrační tábory-rezervace. Hlavně, aby zájmový prostor byl od domorodců vyčištěn.

Můžete si také připomenout Vietnam, kde Vietnamce bez rozdílu velkoryse ošetřovali defolianty, můžete vzpomenout Jugoslávii a Irák, kde používali munici z ochuzeného uranu, no a o atomových bombách vržených na Japonsko již byla řeč.

Proto není vůbec žádný důvod pochybovat o tom, že v případě vojenské nutnosti by Američané svrhli atomové bomby na evropská města. Paříž a Řím by možná ušetřili, ale jaderné hřiby by vyrostly nad Berlínem, Frankfurtem, Stuttgartem, Štrasburkem, Bruslem, Vídní, Budapeští a Prahou.

Mimochodem, Prahu Američané bombardovali v roce 1945, aniž by k tomu měli důvod. Atomová bomba mohla spadnout i na Varšavu – velké administrativní a průmyslové středisko Třetí říše, ačkoli Poláci by stále za vše obviňovali Rusy. Je pravděpodobné, že by jaderné hřiby vyrostly nad Sofií a ropnými poli Ploešti a řada mohla dojít i na Helsinky. Uhel se označuje za diamanty – přijměte jaderné dary od strýčka Sama.

A až poté, co by se značná část Starého světa změnila na radioaktivní poušť, Američané by se rozhodli pro invazi a přímý střet s Wehrmachtem. Přesněji s tím, co by z něho zůstalo.

A nemyslete si, že je to fantastika. Dějiny nás učí, že se někdy stávají věci, které by nenapadly člověka s velmi bohatou představivostí.

Kdo by si v roce 1934 mohl pomyslet, že za pár let se budou lidi trávit plynem a spalovat v krematoriích po statisících? Kdo by si před třiceti lety mohl myslet, že se Francie stane napůl muslimskou zemí a americkým prezidentem se stane černoch? Kdo ze sovětských lidí by si v klidném roce 1980 mohl představit, že za pouhých patnáct let bude Groznyj v troskách, armáda bude bombardovat vlastní území a na Kavkaze se poprvé od 19. století bude obnovovat obchod s otroky?

Takže si nemyslete, že by k americkému jadernému bombardování Evropy nemohlo dojít. Mohlo – a ještě jak. Pokud Američané potřebují něco životně důležitého, nezastaví se před ničím a žádné oběti je nikdy nevzrušovaly a nebudou vzrušovat.

Ale to se naštěstí nestalo díky hrdinství sovětského lidu, který prakticky sám dokázal zlomit páteř Wehrmachtu a hnát nacisty a jejich pomahače do Berlína, kde tisíciletá historie Třetího Rajchu dostala závěrečnou tečku.

Sovětský voják zachránil Evropu, a to nejen před hrůzami nacismu s jeho esesáckými katy, genocidou a 1600 tábory smrti, ale i před apokalyptickou perspektivou amerického atomového bombardování.

Právě takový Serjoža s Malou Broňou a Viťka s Mechovou (píseň viz https://www.youtube.com/watch?v=K4lucilZ_o4) položili své životy za záchranu lidstva z nejhorší katastrofy známých dějin lidstva.

Naneštěstí jimi zachráněný svět tento dárek nejenže necení, ale všelikým způsobem očerňuje vzpomínku na své spasitele. Kliničtí evropští rusofóbové ničí památníky hromadných hrobů, tisknou se tuny braku zveřejňujícího špínu na hrdinství lidu a to nejen ve Washingtonu, Varšavě, Rize a Lvově. I v Moskvě je možné v případě zájmu zcela legálně koupit nemálo podobného čtiva. V televizi a rozhlase nezřídka vystupují šmejdi se svými argumenty o tom, jak dobře by se žilo za Hitlera a jak lačně by do sebe lili bavorské.

Ale mimochodem, při vší své posedlosti a vřelé snaze zasvinit, přepsat dějiny se jim nepodaří a Vítězství bylo a vždy bude jednou z nejjasnějších stránek našich dějin. A zachráněný svět si může vzpomenout na svého spasitele anebo i nemusí.

Nám do nich nic není, stejně jako do všech těch s krátkou pamětí a amputovaným svědomím.

Jak se říká, Bůh je jejich soudcem. Hlavně, abychom my sami nezapomněli o hrdinství našich předků. Hrdinství, nemajícím ve světových dějinách obdoby.

zpět


diskuze

Server Error

Server Error

We're sorry! The server encountered an internal error and was unable to complete your request. Please try again later.

error 500