V posledních týdnech hýbe naší politickou scénou téma Babiš a korunové dluhopisy. O Babišovi jsem zde již jednou psal, teď je nejvyšší čas podívat se na ty korunové dluhopisy. Mám dojem, že většina lidí neví, co to vlastně je a ony parlamentní přestřelky považují za zcela nezajímavou záležitost. Ale přitom to je velmi zajímavé téma.
Korunové dluhopisy vymyslel „Nejlepší ministr financí“. Říkejme mu krásným českým jménem pan Lihoslav. On vlastně nic, co by se nazývalo korunové dluhopisy, nevymyslel. On pouze pozměnil zákon, podle kterého se dluhopisy zdaňují. Ta změna byla jen drobounká, neměnily se ani sazby daně, jen pořadí výpočtových operací.
Před panem Lihoslavem se dluhopisy zdaňovaly tak, že se nejprve spočítal úhrnný příjem – tedy počet dluhopisů krát výnos – a ten se zdanil sazbou 15%. Pan Lihoslav, ve své bezmezné dobrotě, pouze stanovil, že nejprve se počítá daň z každého dluhopisu a teprve potom se daňový výnos z jednoho dluhopisu násobí jejich počtem. Teoreticky v matematice platí asociativní zákon, proto prohození členů nic neznamená. Jenomže mezi operacemi je zaokrouhlení …
Takže si zkusme spočítat daň z dluhopisů, jak byla zavedena před panem Lihoslavem a jak ji pan Lihoslav upravil. Mějme dluhopisy za 1000 Kč s ‚Babišovým‘ výnosem 6%. Jednou v podobě dluhopisů v ceně 100 Kč, podruhé v podobě dluhopisů 1 Kč. Daň v obou případech činí 15% z výnosu. (Zatím nediskutujme o tom, že i toto je vlastně taková skrytá křivárna.)
V případě 100 Kč dluhopisů výnos 6% činí 6 Kč a z 10 dluhopisů 60 Kč. 15% z těch 60 Kč je 9 Kč. Těch 9 Kč se zaokrouhlí na celé koruny a vyjde mi daň 9 Kč.
V případě 1 Kč dluhopisů výnos 6% činí 6 hal, které podle úpravy pana Lihoslava nejprve zaokrouhlím – tedy vyjde 0 Kč a potom vynásobím počtem dluhopisů, tedy 1000. Nula krát tisíc je zase NULA a daň neplatím ŽÁDNOU1!
Korunové dluhopisy se v podání pana Lihoslava staly fantastickou záležitostí. Ve skutečnosti to není nic jiného, než možnost bohatých ZCELA se vyhnout placení daní. Každý majitel podniku prostě může nechat ‚svůj‘ podnik, aby vydal takovéto dluhopisy a pak je skoupí. A od této chvíle nemusí platit daň a vše je zcela čisté. Samozřejmě, že tuto záležitost všichni rychle využili, včetně pana Babiše, kterého, stejně jako řadu dalších, ani nenapadlo, jaká že je to gauneřina. Prostě využili právní možnosti, které měli.
A teď si představte, ten Babiš, který není závislý na parlamentním kupčení, se stal ministrem financí a kupodivu jeho hvězda stále stoupá. S tím se muselo něco udělat. Zkoušelo se všechno možné, ale jediné, co bylo alespoň trochu chytlavé, byly právě korunové dluhopisy emitované Agrofertem. Zřejmě teprve v tuto chvíli Babišovi došlo, že je to špína a řekl, že ty dluhopisy tedy zdaní stejně, jako ostatní cenné papíry – a tím bude po problému. A ten darebák dokonce velmi rychle předložil příslušný návrh zákona. Jenomže tím teprve problém nastal! Protože půl roku před volbami nikdo z poslanců nemůže takovou iniciativu potopit, ale zároveň tím potápějí sami sebe! Velmi snadno si představíme, jak nějaký kultivovaný podnikatel, jinak také sponzor, například (a nejen) ČSSD, si přijde za Teflonovým Bohušem a dojde k přibližně takovémuto dialogu:
„Ty č… píp …, kvůli vám teď přijdu ročně o sto melounů. Tak aby ti bylo jasné, loni jsem do vás nacpal sto dvacet melounů, ale letos z toho strhnu tu stovku, co zaplatím na daních …“
Co zbývá teflonovému Bohušovi? Nějakým způsobem zabránit přijetí Babišova návrhu, který ale nemůže odmítnout, protože by je nikdo nevolil! Demise je nejjednodušší řešení, protože s vládou padnou i všechny její návrhy zákonů. Teflonový Bohuš tak demisí vlády neřeší nějaké mučedníky, ale partajní kasu a svůj sladký život!
Ano, voliči, doufám, že budeš volit státotvorné strany, máš na výběr pana Lihoslava, osvědčené Modré straky, Teflonového Bohuše a nakonec americkými bankéři napumpované lidovce.
1Správný liberál ihned namítne, že daň je vlastně státní loupeží a tedy když ji nebudu platit, je to tak správně. V takovém případě mohu jen doufat, že se tím správný liberál i řídí a že si platí každou návštěvu lékaře, platí svým dětem (pokud je tedy vůbec má, liberálové do dětí ‚neinvestují‘, ale užívají si života) školní docházku, platí za užívání silnic, včetně příjezdových komunikací k domu, kde bydlí, platí i policajty, aby udržovali pořádek (a nezvýhodňovali některé občany). Že to asi nebude tak úplně pravda? Ani se nedivím.