Cesta na vrchol 1 - Otevřené účty

zpět

28.04.2017

Není výšin, kterých by bolševici nemohli dosáhnout1.


Josif Vissarionovič Džugašvili – Stalin

Inventura

Stalin, nedostudovaný kněz, měl bohatou revoluční minulost. I ta sama o sobě je zajímavá2 a ukazuje zcela jiný pohled na tehdejší situaci, než jak je zvykem se na ni dívat.

Po několikaletém pobytu na Sibiři, se po Únorové revoluci vrací do ohniska dění – přichází do Petrohradu. Tam se rychle začlení do formujících se revolučních orgánů a stává se jedním z nejvýznačnějších a nejkonstruktivnějších činitelů Petrosovětu. V této pozici pravděpodobně zorganizuje naplnění sýpek, získává podporu Vojenského revolučního sovětu, aby na tomto základě Trockij s Leninem uchopili moc. V dalších letech, zase tento nedostudovaný kněz, stojí za rozhodujícími vojenskými vítězstvími, na jejichž základě vzniká s velikými obtížemi první úspěšná vláda dělníků a rolníků. Ke všemu dalšímu připomínám, že, ačkoliv samotný Stalin vyzdvihuje na piedestal Lenina, byl to asi především on a jeho lidé, kteří prosazovali co největší mírnost v rozhodování. I Lenin se asi občas rozohnil a dostal do vleku Trockého a možná i Sverdlova, ale Stalin mezitím dělal potichu svoji ‚drobnou‘ práci, a raketově rostl jeho věhlas.

Stalin nejspíše o takovou slávu vůbec nestál. Toto tvrzení zdůvodňuji postojem Stalina po Leninově smrti3. Tady se asi jeho povahové vlastnosti spojily s Leninovým pojetím hybných sil společnosti. Rozhodují ne osobnosti, ale dav, za jehož pouhou součást se Stalin považoval. Přestože stál mezi prvními.

Mezitím jeho dílo rostlo a sílilo a vykvetlo do podoby Sovětského svazu. Stalin stál osobně za dohodami, které na dobrovolném základě osnovaly tuto gigantickou zemi. V tuto chvíli ale musíme uvést, že faktická realizace se stala asi první velkou Stalinovou prohrou. Stalin v té době již před vážně nemocným Leninem neobhájil svůj původní koncept začlenění velkých zemí do Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Lenin prosadil začlenění těchto zemí v rovině RSFSR jako rovnoprávných subjektů a dal tak vznik fakticky soustátí zvanému Svaz sovětských socialistických republik. Takový už je život. Uveďme ještě, že Leninem prosazený koncept SSSR usnadnil v roce 1991 jeho rozpad.

Když Stalin uspořádal stát, zadal si další veliký úkol – zprůmyslnění Sovětského svazu. Vedle toho také intenzívně sledoval zemědělství. Nevrhl se do těchto – pro něj zcela nových – záležitostí bezhlavě, ale pečlivě analyzoval situaci a hledal rozumná řešení, konzultoval a vysílal expedice do světa. Když se v SSSR situace zhoršila, byl připraven ji řešit. To, že se na realizaci podílela stará garda, kovbojové s kolty proklatě nízko, je skutečnost, kterou vlastně Stalin ovlivnit nemohl, protože zastával pouze podružnou funkci generálního tajemníka. On o další práci neusiloval, ale když viděl tu bídu kolem, nedalo mu to a převzal do svých rukou zemědělskou agendu. Teprve tehdy problémy skončily a stejně tak i dosud pravidelně se do Ruska vracející hlad.

Stalin kolektivizaci v zemědělství podmiňoval technickou modernizací, jejímž symbolem se staly traktory. Traktory se nejprve nakupovaly v zahraničí, teprve postupně začala sílit domácí výroba. Výroba traktorů byla dosti náročná a bylo nutno vybudovat řadu souvisejících průmyslových odvětví. To splnila první pětiletka, další gigantická akce řízená Stalinem. A po ní přišla druhá pětiletka, jež začala přeměňovat naděje na skutečnost.

I na kapitánském můstku této pětiletky stál Stalin. Jeho sláva se již doslova dotýkala hvězd. Za svým pracovním stolem se stal nejváženější osobností Sovětského svazu a nejsledovanější postavou světa.

Otevřené účty

Bylo by dobré se na chvíli vrátit zpátky. Stalin se vesměs do minulosti neohlížel, před ním byla taková hromada práce, že na to prostě neměl čas. Ale občasnému ohlédnutí a vzpomínkám se přece jenom nemohl vyhnout. Měl vynikající paměť, stál v pozadí mnohých událostí a za spoustou vyjednávání a věděl, jak k událostem došlo a jak se kdo choval.

A zjevně se kupily problémy vzniklé již dávno. Byly vlastně dva. Jedním z nich byla německá diverze na Ukrajině a vlastně i v Bělorusku a tou druhou byl hladomor. Za oběma těmito záležitostmi zůstala hromada nevyšetřených a nepotrestaných zločinů, a to nebylo správné. Aby se společnost mohla dobře rozvíjet, potřebuje katarzi. Společnost potřebuje, aby viníci vážných zločinů byli zbaveni moci a potrestáni a to se prostě až dosud v Sovětském svazu nestalo. Kromě toho si Stalin také pamatoval, kolik bohatství z Ruska zmizelo, a již poměrně dávno začal pracovat na jeho návratu.

Byl zde ještě jeden problém. Vzestup bolševiků přitáhl řadu hochštaplerů, kteří velmi rychle zaplavili samotné bolševiky a pohřbili bolševické ideje. L. Krasin to vyjádřil na plénu ÚV RKS(b) v 1921, když řekl: „Zdrojem veškeré bídy, kterou dnes zakoušíme, je to, že komunistická strana je z 10% tvořena přesvědčenými idealisty ochotnými zemřít za ideály a z 90% kariéristy bez svědomí, kteří do ní vstoupili, aby získali postavení.“4 Ve skutečnosti byl Krasin nemístný optimista, již jsme uvedli, že jen za rok 1917 bolševici početně posílili asi dvanáctkrát – a to byl jen úvod. Vítězství bolševiků znamenalo zatlačení komunistických ideí do pozadí, v popředí zůstali prostí kariéristé. To, že bolševici převzali Rusko sami s nožem na krku, sice Rusko zachránilo, ale bolševiky a jejich ideály pohřbilo. Na jedné straně se bolševici museli vzdát volných diskuzí ve prospěch jednotného akceschopného vedení, na druhé straně kariéristé zničili samotné ideály a pro většinu lidí přes ohromný pokrok bolševici zůstali novou gardou elit, která se pouze hrnula ke korytům. Ovšem ani jedno z toho nebylo tím, co zdravě se vyvíjející společnost potřebuje. Ta potřebuje jak diskuzní platformu, tak i důvěru lidí ve vedoucí činitele a v jejich schopnosti. Oddělení bolševiků od přímého řízení společnosti představovalo účinný prostředek, jak na jedné straně obnovit VKS(b) jako diskuzní platformu, zároveň zbavovalo bolševiky tlaku kariéristů a také vracelo do hry ideály, se kterými kdysi bolševici zvítězili. Jak si ukážeme, Stalin si této skutečnosti byl dobře vědom.

Stalin se až dosud vyhýbal tvrdým řešením. Nejspíše spoléhal na to, že když zbaví zemi války, zklidní se emoce. A i ti, kteří se dopouštěli vážných zločinů, se vrátí ke klidnému životu a stanou se konstruktivní součástí společnosti. Koneckonců za občanské války se stalo příliš mnoho zla a nebylo ani možné vše potrestat a křivdy narovnat. Toto asi byla největší Stalinova chyba. Když si ji Stalin uvědomil, bylo již dosti pozdě. Proběhl hladomor, byl zavražděn Kirov, byla odhalena intrika Jagody a vzápětí i Tuchačevského. Vedle toho se poohlížejí po ‚lepším‘ také další velitelé například Bljucher5. Mocní byli dosud beztrestní a zcela bezohledně pásli po další moci, ať to stojí, co to stojí.

Ukrajinští (a také běloruští) nacionalisté vybičovaní a vycepovaní intrikami Rakouska-Uherska a Německa, se sice zdánlivě zklidnili a v rámci té správné rétoriky dokonce začali velebit Stalina, už jen proto, že je neposlal na popraviště. Ale starého psa novým kouskům nenaučíš, a ten jejich nacionalizmus a naučené řeznické praktiky pod povrchem zůstaly. Tady jsou podstatné příčiny hladomoru a viníci ještě potrestáni nejsou.

Tím druhým nepotrestaným hříchem byl přímo samotný hladomor. Teď už víme, že to nebyla ‚jenom‘ neschopnost určitých stranických a státních hodnostářů, ale že to vedle kulaků a nepmanů byla celá řada cizích zájmů, prosazovaných místními elitami.

Jen tak mimochodem: Trockij měl pozoruhodné rodové vazby k dalším revolucionářům a velkým bankéřům, až se v souvislosti s trockizmem vkrádá myšlenka o klanovém spiknutí6. Není těžké zjistit, že i Kameněv byl s Trockým spřízněn. Karpov uvádí slova Rakovského7 o tom, že Trockého druhá žena Natálie Ivanovna Sedova pocházela z rodiny strýčka Životovského a zdrojem Trockého peněz byla banka Kuhn, Loeb & Co., jedna z nejvlivnějších investičních bank přelomu 19. a 20. století, vedená Jacobem Schiffem8. Opravdu si myslíte, že Lenin by souhlasil s tajným Sverdlovovým zlatým fondem a cizími pasy v jeho trezoru? O dalším podezření na vazby, tentokrát přímo sionistické, se zmiňuji na jiném místě.

Jedním z hlavních spojenců Trockého a typický příslušník ‚staré gardy‘ byl Ovsejenko. Ve Slovníčku v kapitole Stručné životopisy významných osobností na konci této knihy je jeho životopis. Další informace lze najít na wikipédii9. ‚Starou gardu‘ tvořili právě takovíto lidé a není těžké si představit, co dokázali natropit. Asi nelze pochybovat, že celou záležitost organizoval samotný Trockij, člověk, který přece jen své stoupence intelektuálně převyšoval. Mnoho lidí ho poslechlo a provedlo kroky, které znamenaly bídu a smrt mnoha obyvatel Sovětského svazu. Všichni angažovaní nesli strašlivou vinu a dosud potrestáni nebyli.

Byl nejvyšší čas začít řešit všechny tyto staré hříchy. Za nimi byly milióny mrtvých. Za těchto okolností popravčí čety nebyly až tak nemístným řešením. Byly prostě nezbytné, jak proto, aby se sovětská vláda očistila a zbavila viníků zločinu, tak i proto, aby se společnost uklidnila a lidé začali mít důvěru ve spravedlnost. A nelze mít pocit, že by se vůči viníkům postupovalo příliš tvrdě. Vždyť šlo o spousty mrtvých.


Objasnili jsme již mnohé, ale spoustu událostí jsme vynechali. Nedělám si iluze, protože vedle toho, co jsem našel, je ještě řada dalších záležitostí, o kterých nic nevím a čas od času mě nějaká překvapí. Ale na něco z toho se ještě podívejme blíže.

Církevní otázka

Odjakživa jsme zasypáváni tvrzeními, že Stalin, ten ‚zlý nedostudovaný kněz se pod vedením Lenina vrhl proti církvi a chtěl ji zničit‘. Vlastně nejen Stalin, ale všichni bolševici. Především předseda ÚVV Kalinin, jehož podpis je na proticírkevním výnosu. Existuje přísně tajné nařízení Dzeržinskému číslo 18666/2 z 1.5.1919, kde se praví10:


V souladu s rozhodnutím ÚVV a Rady lidových komisařů je nezbytné co možno nejrychleji skončit s popy a náboženstvím. Popy je nutné uvěznit jako kontrarevolucionáře a sabotéry a bez milosti všechny popravit. Co nejvíce. Církev se má zrušit. Chrámové nemovitosti zapečetit a proměnit na sklady.

Předseda ÚVV Kalinin

Předseda Rady lidových komisařů V. Uljanov (Lenin)


Zajímavý dokument! Začneme obsahem. Je agresívní. A pod tím je podepsaný dobrosrdečný Kalinin, zvaný též všesvazový starosta. On že je autorem tohoto dokumentu? A pod ním teprve podpis Lenina, který stál výše a měl být podepsán první? Ovšem Karpov tvrdí, že to byla manipulace ‚bolševiků proti bolševikům‘, že Kalinin měl příkaz bez jakéhokoliv posuzování podepisovat výnosy Trockého. Co se týče podpisu Lenina, existují prý jeho podpisy vytvořené pomocí autografu – to potom údajný autor o ‚svém‘ podpisu ani nemusel vědět. To proto, aby špína vnitřní opozice v očích obyvatel ulpěla na jistých lidech.

I když v tomto případě nelze osobní Leninův podpis vyloučit. Důvodem je skutečnost, že po neúrodě v roce 1921 Lenin 19.3. 1922 vyhlásil program znárodnění církevního majetku za účelem boje s hladem (ovšem je dobré si také uvědomit, že to byla doba, kdy již byl Lenin hodně nemocný). A zase se do toho vložil Trockij a přeměnil rekvizici církevního majetku na kampaň likvidace církve vůbec. Tuto kampaň fakticky podle Karpova provedli členové bývalé Židovské komunistické strany. Trockij za tím účelem založil Svaz bojujících neznabohů (opravdu krásné jméno společenské organizace) a noviny ‚Neznaboh‘ a ‚Bojující neznaboh‘. Tyto instituce byly naplněné po okraj těmi přebarvenými sionisty. Trockij také při této příležitosti vytvořil rozsáhlou síť paralelních stranicko-čekistických komisí vybavených faktickou mocí. Tato síť ovládala události, ačkoliv formálně moc vykonávaly instituce státní. Ostatně i Kalininova povinnost vykonávat nařízení Trockého, měla stejný účel.

Kalinin byl zprvu svolný s rozhodnutími mocnějších, ale brzy se začal vzpírat a dokonce využíval formálních pravomocí své funkce dávat milost. Za to se dostal do těžké palby Trockého, který žádal dodržovat nařízení o tom, že jeho rozhodnutí jsou závazná. Nakonec si Kalinin postěžoval Stalinovi11.

A co Stalin? Především Stalin v té době nepatřil k ‚první lize‘ a s ohledem na tehdejší mocné byl jeho operační prostor velice úzký. Co se týkalo Leninova programu znárodnění církevního majetku vyřešil to tehdejší ‚šéf‘ kanceláře Politbyra tak, že prostě svůj postoj vůbec nevyjádřil. Přitom program tehdy podpořili dokonce i Kalinin a Molotov (oba dlouho úzce spolupracovali se Stalinem). Ale na 12. sjezdu v roce 1923 se straničtí delegáti postavili proti proticírkevnímu tažení, protože způsobovalo rozkol mezi věřícími a řadovými straníky. Přitom vyvstává otázka, nakolik takový postoj podpořil sám Stalin, byl prostě specialistou tohoto druhu. Teprve když se mohl opřít o rozhodnutí sjezdu, vydal Stalin oběžník č. 30, kterým se přímo vzepřel Trockému12 (zkráceno):


16. 8. 1923

Přísně tajné

Všem gubernským, oblastním a krajským výborům, národním ÚV a byru ÚV. Oběžník ÚV VKS(b) č. 30 (O vztahu k církevním organizacím).


ÚV doporučuje všem organizacím strany seriózně obrátit pozornost na vážné přestupky některých organizací v rámci proticírkevní propagandy a vůbec na oblast vztahů k věřícím a jejich kultům.

Stranický program říká: „je nezbytné se pečlivě vystříhat jakéhokoliv ponížení věřících, které pouze vede k posílení církevního fanatizmu …

Mezitím některé z našich místních organizací systematicky porušují tyto jasné směrnice stranické propagandy a stranického sjezdu …

Vycházeje z výšeuvedeného, ÚV stanoví:

1) zakázat uzavírání kostelů, modlitebních místností … z důvodu nesplnění administrativního nařízení o registraci a kde k uzavření došlo, je okamžitě zrušit;
2) zakázat likvidaci modliteben, budov atd. hlasováním na shromážděních, kterých se účastní nevěřící, nebo jiní věřící, než ti, kteří uzavřeli smlouvu o místnosti, nebo budově;
3) zakázat likvidaci modliteben, budov atd. z důvodu neplacení daní, protože taková likvidace v souladu s pokyny Lidového komisariátu spravedlnosti z roku 1918 je zakázána;
4) zakázat zatýkání „náboženské povahy“, pokud nejsou zjevně spojeny s kontrarevoluční činností „sluhů božích“ a věřících;
5) při předávání nemovitostí náboženským společenstvům důsledně dodržovat nařízení ÚVV z 29.3.1923;
6) vysvětlit členům strany, že náš úspěch ve věci rozkladu církve a vymýcení pověr závisí nikoliv na pronásledování věřících – pronásledování jen posilují náboženské předsudky – ale na taktickém vztahu k věřícím a promyšlené kritice náboženských předsudků, s vážným historickým vysvětlením ideje boha, kultu a církve atd.;
7) odpovědnost za uvedení směrnice do života vložit na tajemníky gubernských a oblastních výborů, národních ÚV a především krajských výborů.
ÚV zároveň varuje, že tento postoj nesmí v žádném případě oslabit bdělost našich organizací ve smyslu pečlivé kontroly, aby se církve a náboženské společnosti nestaly nástrojem kontrarevoluce.

Tajemník ÚV J. Stalin. 16.8.1923


Jenomže Stalinovo postavení tehdy nebylo moc silné a Trockému se dařilo pokračovat ve svém díle. Církvi zrekvíroval ohromné bohatství a zkompromitoval bolševiky v očích věřících. Dvě mouchy jednou ranou. Sluší se ještě uvést, že jistý díl, 25 miliónů rublů, si Trockij ‚odsypal‘ do RVS. Trockij také pečlivě dbal, aby nejcennější kousky z konfiskovaného majetku šly do Státního muzea. Divíte se tomu zájmu Trockého o ruskou kulturu? Můžete se uklidnit, Státnímu muzeu šéfovala paní Sedova, Trockého druhá manželka, dáma z rodiny Životovských …

Stalin postupně posiloval svoje postavení a později vydal další nařízení:


Proletáři všech zemí, spojte se!

Přísně tajné

VKS(b) Ústřední výbor

s. Menžinskému V. P.

č.j. 1037/19

12. 9. 1933

V letech 1920-1930 bylo v Moskvě a okolních okresech zcela zničeno 150 chrámů a dalších 300 se přestavělo na výrobní zařízení, kluby, ubytovny, vězení, izolátory a kolonie pro sirotky. Plány výstavby předpokládají stržení dalších, více než 500 chrámů a kostelů. ÚV to považuje za nepřijatelné, protože se chrámy a kostely považují za památky staré ruské architektury.

Orgány sovětské moci a dělnicko-rolnické milice OGPU jsou povinny přijmout opatření (včetně disciplinární a stranické odpovědnosti) na ochranu památek staré ruské architektury.

Tajemník ÚV J. Stalin


Teď si ještě odskočíme do roku 1939, kdy tady máme další nařízení. V té době již Stalin ovládl vedení SSSR:


Proletáři všech zemí, spojte se!

Přísně tajné

VKS(b) Ústřední výbor

č.j. 1697/13

11. 11. 1939

soudruhu Berijovi L. P.


Výpis z protokolu č. 98 ze zasedání Politbyra ÚV z 11.11.1939.

Otázky církve

Ve vztahu k církvi, služebníkům ruské pravoslavné církve a věřícím ÚV nařizuje:

1). Považuje za nevhodné pokračovat v praxi NKVD SSSR ve věci zatýkání členů ruské pravoslavné církve, pronásledování věřících.
2). Nařízení soudruha Uljanova (Lenina) z 1. května 1919 č. 13666-2 „O boji proti kněžím a náboženství“ určené předsedovi VČK soudruhu Dzeržinského a všechny související pokyny VČK – OGPU – NKVD, týkající se stíhání sluhů ruské pravoslavné církve a věřících – zrušit.
3). NKVD provede revizi odsouzených občanů v případech souvisejících se službou bohu. Propustit z vazby, pokud činnost těchto občanů nezpůsobila škodu sovětskému režimu.
4). Ve věci osudu vězněných věřících dalších konfesí ÚV rozhodne později.
Tajemník ÚV J. Stalin.


Berija již následující měsíc Stalinovi odpověděl zprávou, ve které uvedl, že bylo propuštěno přes 24 tisíc lidí a po prošetření předpokládá propuštění dalších 15 tisíc lidí. Myslím, že není co dodat. Karty byly zjevně rozdané poněkud jinak a jiné byly zájmy zúčastněných. Stalin věděl o hromadě špíny, kterou bylo nutné vymést. Jen musel počkat na příležitost.

Nacionalistická úchylka

V některých případech by bylo na místě uvést spíše nacistická úchylka.

Samozřejmě, že národnostní záležitosti vždy vyvolávaly třenice, ale koho by na první pohled napadlo, že tím budou zatíženi i bolševičtí internacionalisté. Jenomže během občanské války k bolševikům nalezli lidé proletářským marxizmem neposkvrnění, zato dostatečně poskvrněni některou z forem nacionalizmu. Často i řádně zamazaní od krve, nezřídka i proletářské. O ukrajinských nacionalistických socialistech jsme se zmínili, stejně jako o občanské válce i o hladomoru. Ostatně nešlo jen o ukrajinský nacionalizmus, máme i běloruskou obdobu téhož. Sice za ní nebylo tolik mrtvých, Bělorusko je prostě menší a podnebí neumožňuje tak husté osídlení, jako na Ukrajině.

Ale tím to nekončí. A. Buškov barvitě popisuje události okolo Ordžonikidzeho bělouše a snaze gruzínských hochštaplerů uzavřít uvnitř SSSR Gruzii. Ono toho tam bylo více a ti místní darebáci mimo jiné i zlikvidovali Zakavkazskou federaci.

Během války se situace vyhrotila natolik, že vláda přistoupila k vysídlení nevinných … Ale za války prostě nebyl čas. Další možností byla jen fyzická likvidace. Zase kupodivu Stalin s Berijou zvolili měkčí řešení. Později, po Stalinově smrti, o ty levárny zakopl i samotný Berija. Je otázkou, jak by se vyvinula situace, kdyby nebyl tak brzo sám zavražděn.

Vlastně jsme si něco řekli i o Židovské komunistické straně. Její vliv sice není příliš zjevný, ale vzhledem k jejich výrazně nacionalistické orientaci můžeme v následujících událostech vidět její dědictví. I na Ukrajině. Bylo to asi docela dost lidí, nejméně několik tisíc, možná až několik desítek tisíc lidí, kteří dříve stáli na ostře nacionalistických pozicích. Řada z nich se ‚bolševizovala‘, s těmi ostatními to bylo horší. Zajímavé je v této souvislosti to, že v tomto směru jako by neexistují prameny. Přestože existence této strany je nezpochybnitelná, nedá se o ní nic najít a v tom málu co je, prakticky chybí jména. Přitom by bylo velmi zajímavé porovnat je například se jmény účastníků plenárního zasedání ÚV VKS(b) z února/března 1937. To již z toho vyrostla přímo chobotnice, která svoje chapadla natáhla hodně daleko.


Stalina čeká hromada práce a velkou radost mu to nezpůsobí.


Na závěr prosím čtenáře, aby okomentovali text knihy. Stačí jen heslovitě, co se líbilo, co ne, jaký zanechalo dojem, čemu nevěříte a čemu ano, kde je slabá argumentace a kde je třeba přímo nesprávná. Děkuji. J. Václavík


Poznámky

1Mějte na paměti pojem bolševizmus, jak jej chápali Lenin a Stalin, viz Slovníček.

2L.P. Berija: K historii vzniku a formování bolševických organizací v Zakavkazí

L.P. Berija: K dějinám bolševických organizací Zakavkazí v období první ruské revoluce

L.P. Berija: K historii bolševických organizací Zakavkazí v období reakce a vzepětí dělnického hnutí

3Tucker R. C. : Stalin jako revolucionář 1879-1929; BB Art, 2003

4Мухин Ю.И.: За что убит Сталин, Эксмо, Яуза, Moskva, 2005

5Bljucher Vasilij Konstantinovič (1890-1938) pocházel z rolnické rodiny, do školy chodil jeden rok, pak dělnické profese (mimo jiné v Mytiščinské vagónce, odtud pocházejí staré soupravy pražského metra). Roku 1914 mobilizován, za války získal georgijevskou medaili, potom těžce raněn a propuštěn z armády. Dal se k bolševikům. V květnu 1917 v Samaře agituje mezi vojáky, následně v plukovním výboru a městském sovětu. Za Říjnové revoluce členem Samarského VRS, náčelníkem gubernské ochrany revolučního pořádku. Účastní se bojů na Uralu, postupně velí větším jednotkám. V létě 1920 převelen s divizí proti Vrangelovi na Krym, v létě 1921 – ministr a velitel armády Dálněvýchodní republiky. Roku 1922 – velitel posádky v Petrohradu, roku 1924 – poradce v Číně, roku 1928 – zástupce velitele Uralského okruhu a roku 1929 velitel Zvláštní dálněvýchodní armády.

Stránka wikipédie věnovaná Bljucherovi je velmi podrobná a poněkud dvojznačná. Bljucher vypadá jako poměrně jednoduchá osobnost bez jakéhokoliv vzdělání, navíc po zranění ne zcela uzdravený. Mimo jiné si zřejmě svévolně přisvojil dva georgijevské kříže a hodnost mladšího poddůstojníka, zjevně nemírně pil, přitom ovšem velel velmi složitým operacím – které asi tedy budou dílem někoho v pozadí.

6Viz ru.rodovid.org/wk/Запись:187992 a související zápisy

7Stančev Kristán Georgijevič (po dědovi převzal přezdívku Rakovskij, 1872-1941) byl rumunský Bulhar, studoval gymnázium, od roku 1890 v emigraci, v letech 1898-1899 v rumunské armádě, potom u RSDDS. Za první světové války společně s Parvusem v Rumunsku vede a financuje sociálně-demokratický deník s cílem dostat Rumunsko do tábora Trojspolku a destabilizovat Novorusko. Financoval též ruský protiválečný deník ‚Naše slovo‘ vycházející ve Francii. Po vstupu Rumunska do války na straně Dohody zatčen a osvobozen byl až revolučním ruským oddílem 1.5. 1917. Po Říjnové revoluci u bolševiků, politický komisař. Kromě jiného organizoval expedici na Dunaj – bojovat proti rumunské vládě. Než ho z Oddesy vyhnali Němci, předsedal ‚Nejvyššímu autonomnímu kolegiu pro boj s kontrarevolucí v Rumunsku a na Ukrajině‘ (fakticky rumunská ‚čeka‘). Člen delegace pro mírové rozhovory s Ukrajinskou centrální radou, později snad i se Skoropadským. V letech 1919 až 1923 předseda Rady lidových komisařů a lidový komisař zahraničí Ukrajiny, fakticky hlava ‚rudé Ukrajiny‘. V roce 1923 vyslanec ve Velké Británii a 1925 ve Francii. Patřil k levé opozici. Roku 1927 zbaven všech funkcí, vyloučen z VKS(b), a dvakrát odsouzen. Roku 1934 na vedoucí funkci na lidovém komisariátu zdravotnictví RSFSR u G. N. Kaminského, roku 1935 obnoveno členství ve VKS(b), ovšem již následující rok znovu vyloučen a v roce 1937 zatčen a odsouzen na 20 let vězení. Ve své závěrečné řeči se kál, že se mu „zatočila hlava ze získané moci“. Popraven byl na podzim 1941 (viz politizolátory ve Slovníčku).

Stalin jeho postoj označoval za separatizmus a národnostní úchylku.

8Карпов В. В.: Генералиссимус; Вече, 2007

en.wikipedia.org/wiki/Kuhn,_Loeb_&_Co.

Osobně se domnívám, že to neřekl Rakovskij u výslechu, ale informace jsou nejspíše pravdivé, jinak by odkazovaná kniha (Rudá Symfonie) ztrácela jakýkoliv smysl. Viz dále.

9ru.wikipedia.org/wiki/Антонов-Овсеенко,_Владимир_Александрович

10Шкляев В.: Сталин и Церковь: «Да исправится молитва моя...»

www.za-nauku.ru/?option=com_content&task=view&id=4955&Itemid=39

11Цербер А.: СТАЛИН - человек, которого нужно понять;

viz www.youtube.com/watch?v=DP6J8u6vt1Y

12přes snahu trockistů jej zkompromitovat Leninovou závětí, viz refdb.ru/look/2616308-p8.html

zpět


diskuze

Server Error

Server Error

We're sorry! The server encountered an internal error and was unable to complete your request. Please try again later.

error 500