Zázraky ihned, nemožné na počkání 9 - A další překvapení na závěr

zpět

02.05.2019

Vrátíme se ještě na chviličku k hladomoru. Zatím jsme uvedli oficiální statistické údaje SSSR. Pojďme se ještě podívat na další prameny. Největší oči mají ukrajinští nacionalisté, kteří každý rok nějaký ten miliónek přihodí, ale pro ně to je jen jakési politické cvičení. Encyklopedie Britannika uvádí na Ukrajině 4 až 5 miliónu obětí, francouzský Institut national d'études démographiques pouze pro Ukrajinu uvádí 2,6 miliónu mrtvých a 900 tisíc mrtvých z nucených vysídlenců¹, zřejmě má jít o vysídlence do Kazachstánu. Na ruské wikipédii se píše, že hladomor měl 2 až 8 miliónu obětí v celém SSSR.

A uveďme první takovou zajímavost. Na Ukrajině existují Knihy paměti, do kterých jsou zapsány ‚nevinné oběti zlých ruských bolševiků‘². Politická moc ‚nezávislé‘ Ukrajiny, se této ‚umělecké tvořivosti‘ intenzívně věnuje a subvencuje ji velkými prostředky. V těchto knihách jsou zajímavé zápisy. Podívejme se na něco z toho, co uvádí autor v uvedeném článku:

Mileško Alexandr, 20 let, dělník, Rus, datum smrti 18. 12. 1932, otrava alkoholem,

Šušlov Vladimír, 49 let, datum smrti 18. 03. 1933, akutní otrava alkoholem,

Vorobjeva Marina, 7 let, z rodiny dělníka, přejel ji autobus,

Želeškov Michail, 25 let, dělník, Ukrajinec, datum smrti 08. 11. 1933, spadl pod auto,

Karpovskij Filip, 70 let, zemřel na stařecký marasmus a chronický alkoholizmus,

Kolovalenko Luka Pavlovič, 34 let, kolchozník, Ukrajinec, datum smrti 16. 06. 1933, zabil ho blesk …

Nelze vyloučit, že někdo mohl zemřít hlady v sedmdesáti letech, je klidně možné, že někdo i neměl jídlo a zůstala mu ještě nějaká kořalka. Zavřu obě oči a budu souhlasit s tím, že když ožralý zemřel, v úmrtním listu ho označili za chronického ožralu, stát se to může. Ale vodka se vyrábí z obilí a to obilí se někde muselo vzít! A že by někde nějaká láhev vydržela dlouho zašpuntovaná? Tvůrcové do tohoto seznamu zjevně započítali i takové příčiny smrti, že již jen tím zcela popírají svá vlastní tvrzení o záměrné genocidě. Podle tvůrců legendy o genocidě všichni umírali hladem!

Kdo by chtěl, může zkontroloval obsah knih na Internetu³. Kromě takovýchto zápisů tam byly nalezeny i další zajímavosti: Někde asi ‚plnili plán‘ a mezi mrtvé zapsali i současníky (viz skandál v Andrijaševce). Legendy také říkají, že na základě původních direktiv bylo ‚příliš málo mrtvých‘ a tak za účelem ‚splnění plánu‘ přicházely pokyny nové a ještě novější a automaticky se do seznamů začali přidávat další zemřelí a vůbec už se neohlíželo na příčiny smrti. A když se to všechno sečte, i s těmi, co padli na delirium tremens, nebo zemřeli při dopravních nehodách, je to 882 510 obětí ukrajinského hladomoru!

Vedle toho autor také připomíná: „Ukrajinští nacionalisté ve vedení Ukrajinské SSR hladomor usměrňovali tak, aby dopadl na Rusy a Malorusy.“ Pramenů je dost. Když jsem hledal prameny k této knize, prostudoval jsem zápis z plenárního zasedání ÚV VKS(b) z února 1937. Brzy se k němu dostaneme. Při čtení jsem si povšiml, že překvapivě hodně zjevných problémů se týkalo Ukrajiny. Tehdejší ukrajinští potentáti si vyrobili dost vroubků a takové špinavosti zřejmě nebyly neobvyklé.

Ale pokračujme dále. ‚Ukrajinský hladomor‘ jako problém ‚vyrobil‘ Senát Spojených států amerických, když 21. 3. 1984 začal projednávat zákon na ustavení Komise pro vyšetření ukrajinského hladomoru. Bylo prostě potřeba SSSR zkompromitovat a dát diverzantům do rukou další šikovné argumenty. Prezident R. Reagan 12. 10. 1984 tento zákon podepsal⁴, aby „podpořil studium a pomohl Američanům lépe pochopit sovětské zlo“. Odtud pochází onen gejzír tvrzení o ‚zlém Stalinovi a jeho kumpánech‘, kteří se tímto způsobem rozhodli povraždit Ukrajince – aniž by to nějak rozumně vysvětlili. Vznikl úřad, jehož účelem bylo ‚přifukování mrtvých‘ v událostech, které nikdo nepopíral. Ukrajinští nacionalisté (nebo spíše nacisté?) pouze neměli dost mozkových závitů, aby si něco vybájili sami.

Zůstaňme u zmíněného Kongresu a prezidenta USA ještě trochu déle. Pro začátek zopakuji, že počet obětí hladomoru, nemocí a rozkulačování v SSSR mohl dosáhnout někde okolo dvou miliónů, vyšší čísla prostě neodpovídají. A máme tady bombu! V době, kdy sovětskému hladomoru padlo za oběť nejvýše tak dva a půl miliónu lidí, tak v úplně stejné době za velkou louží chybí ve statistikách nějakých čtyři až pět miliónu lidí! Ve velmoci a výspě demokracie USA! Nyní dokonce nemluvíme o jasné genocidě původního obyvatelstva amerických plání, jež se táhne celými dějinami USA a k níž se, pokud vím, na rozdíl od ukrajinského hladomoru Kongres USA nikdy nijak nevyjádřil. Boris Borisov⁵ si všiml v oficiálních statistických údajích USA ve 20. století podivných dat, a tak se jim podíval na zoubek. Tvrdí, že s údaji se muselo manipulovat, a vyplývá z nich, že řada bankrotů, vyvolaná v zájmu velkých finančníků a za poklidného přihlížení amerických zákonodárců, vyhnala milióny lidí z domovů a nechala je bez milosti zemřít hlady!

Jen si připomeňme rámec tehdejších událostí⁶. Začátkem roku 1907 se Jacob Schiff … (ano, čirou náhodou právě ten útlocitný kumpán Trockého strejdy Abrama Životovského a válečný investor) vyjádřil v tom smyslu, že absence dozorující centrální banky v USA vyvolává nebezpečí bankovních zmatků. Došlo k nim zanedlouho, v říjnu téhož roku. Spadla do toho banka Knickerbocker Trust Company (KTC), když se nepřímo zamotala do nějakých spekulací okolo společnosti United Copper Company. Poté, co Morganova banka National Bank of Commerce odmítla pomoc, došlo k runu nejen na KTC, ale přímo k hysterii na celém finančním trhu. V nastalém zmatku se hodně angažoval J. P. Morgan, který ‚uklidňoval rozbouřené vody‘. A jaká náhodička, něco uvízlo v síti! Morgan se nejprve stal hrdinou, později však převládly obavy z jeho moci a existují i názory, že za celou intrikou stál s cílem získat velkou společnost Tennesee Coal, Iron and Railroad Company (TCI). Morgan nejdříve nechal rozhořet požár, a pak ho šel hasit. A TCI mu při tom zůstalo v kapse.

Banky musely stahovat půjčky a lidé kvůli jejich krytí museli rozprodávat svůj majetek. Kongres USA nařídil vyšetření této záležitosti a do čela komise se postavil Nelson W. Aldrin, další náhodička, tchán jednoho z velkých bankéřů Johna D. Rockefelera⁷! Aldrin svolal tajnou konferenci velkých finančníků, a ta doporučila vytvoření centrální banky. Měla být zárukou toho, aby se podobné události neopakovaly. Samozřejmě, že bankéři na tomto skrytém posezeníčku napsali i návrh zákona. Ten byl o něco později za poněkud nekalých okolností Kongresem těsně před Vánocemi 1913 (když většina poslanců odjela k rodinám) odhlasován a prezident Woodrow Wilson jej ihned podepsal. Tak se zrodil FED⁸ a nahradil systém, zavedený Abrahamem Lincolnem. Další zajímavé jméno a zajímavý osud! Ovšem FED je soukromou bankou a jejími skutečnými vlastníky jsou velké banky Rotschildů, Morganů, Wartburků, Rockefelerů a dalších. Složení akcionářů zveřejněno není. A FED tiskne dolary a půjčuje je dalším bankám a samotným Spojeným státům americkým. Ne zadarmo.

Po svém založení FED během pár let zdvojnásobil množství peněz v oběhu, a přitom držel nízké úrokové sazby. Tyto peníze se využily na ‚investiční nákupy na burze‘ a vlastně pouze bezdůvodně zvyšovaly cenu investic. Na podzim roku 1919 FED utáhl šrouby a zvýšil úroky⁹. Náhlé zdražení peněz přetížilo úvěry, a poslalo je ke dnu. Na burze došlo k pádu a zase nastala panika. Bohatí zbohatli, na chudých nezáleželo. To vše jako důsledek kroků FEDu: Tam hledejme ty, co na krizi vydělali! A potom se již blížilo velké finále! Záplava smluv na levné peníze byla doprovázena klauzulí, že poskytovatel má právo kdykoliv půjčku vypovědět s výpovědní lhůtou na vyzvání¹⁰.

24. 10. 1929 začali bankéři ve velkém požadovat splacení těchto půjček. Musela následovat masívní vlna rozprodeje akcií, v níž zkrachovala spousta podniků a vůbec pro ohromný převis nabídky padly ceny všeho, co mělo nějakou hodnotu. Tyto problémy byly doplněny dalšími spekulacemi. Trh měl přece jenom trochu vysoko nastavené ceny, po likvidaci řady úvěrů najednou chyběly peníze, a proto spadly ceny. Přesněji řečeno nastal volný pád. Organizátoři celé špinavosti se slušně napakovali, zatímco milióny lidí přišly o střechu nad hlavou a o živobytí. Lidé neměli peníze, nemohli nakupovat a ceny začaly klesat. Tím spadly také příjmy farmářů. Někdy v roce 1931 na ně se splácením začaly tlačit banky. To již bankéřům vadila deflace. Ve skutečnosti nedosáhla úroveň deflace z roku 1920, ale v roce 1932 začala výrazně stoupat¹¹. Asi milión farmářů zbankrotovalo (s rodinami asi 5 miliónů lidí) a byli vyhnáni ze svých farem. Banky měly zájem na růstu zisku a k tomu se musely zvednout ceny. Jenomže zatím deflace ceny snižovala, zboží byl nadbytek! Co udělá, podle marxisty, kapitalista, aby obnovil rovnováhu na trhu? Ano správně, zlikviduje špatně prodejné zboží. A v USA bylo vybito asi 6,5 miliónů prasat a zaoráno 10 miliónů hektarů zemědělských plodin¹². Nepřipomíná vám to něco ze sovětských reálií? A velké bankéře jako by v roli učenlivých žáků sovětských kulaků?! Zloděj křičí ‚chyťte zloděje‘. Již Thomas Jefferson varoval před mocí bank. ‚Demokratická‘ vláda USA pro své občany neudělala nic a naopak nechala řádit zkorumpovanou ‚neviditelnou ruku trhu‘. Kdo tomu stále nevěří, nechť se laskavě začte do díla oceněného Pulitzerovou cenou, románu Hrozny hněvu Johna Steinbecka …

Boris Borisov vypustil ve srovnání SSSR-USA ještě jednu perlu. Porovnal ‚gulagy‘ stalinské éry s Roosveltovými pracovními tábory, jimiž prošlo asi 8,5 miliónu lidí. Tyto tábory stojí za velkými stavbami USA a podobně jako v SSSR také za likvidací nezaměstnanosti. Podmínky v nich byly otřesné, úmrtnost veliká, mzda činila 30 dolarů měsíčně, přičemž 25 dolarů se strhávalo na zaopatření. Jak že se potom vlastně odlišují od ‚gulagů‘? Ale vlastně ano, odlišují se! V gulagu se dalo vydělat až asi 8 dolarů …!

Poznámka na konec: Zrovna, když se zabývám těmito řádky, vysílá televize pořad o Jakubu Krčínu z Jelčan. On ten Jakub Krčín je také zajímavá postava. V pořadu je citován epitaf z náhrobní desky, kterou si nechal vytesat: „Aniž k uším jeho dorážejí řeči utrhačné … je pošetilostí litovat mrtvých …“¹³ Nechť jsou naše oči otevřené a metr pořád stejně dlouhý …

Na závěr prosím čtenáře, aby okomentovali text knihy. Stačí jen heslovitě, co se líbilo, co ne, jaký zanechalo dojem, čemu nevěříte a čemu ano, kde je slabá argumentace a kde je třeba přímo nesprávná. Děkuji, autor

Poznámky

zpět

---

diskuze