Katyňské důkazy - 1

zpět

22.03.2018 Případ Katynský I. V prvé polovině dubna 1943 přinesly denní listy zprávu, že v lese u Katynu v provincii Smolenské v SSSR byly nalezeny hromadné hroby popravených polských důstojníků a počet důstojníků byl udáván na 12000.

Kocem dubna 1943 mi oznámilo ministerstvo vnitra, že z rozkazu říšského protektora mám odjeti do Berlína a zúčastniti se se členy komise profesorů soudního lékařství různých národů prohlídky objevených hrobů.

Úkol ten byl mi nejvýš nepříjemný.

Věděl jsem, že nebudu moci pronésti vlastního mínění a že budu nucen podepsati vše, co se mi k podpisu předloží. Němcům nemohlo jíti o nic jiného než o propagandu. Nebylo myslitelno, že by Němci, kteří o sobě prohlašovali že jsou povýšené rasy, že mají vyšší kultůru, že jsou nejen oprávněni, ale i povinni vésti ostatní národy, žádali snad nějaký posudek od tak obyčejných plenklerů jako jsem já. Zajisté neměli čisté svědomí. Také jsem nechtěl a nemohl pomáhati Němcům dokazovati, že Rusové jsou vrahové.

Chtěl jsem se tedy omluviti nemocí, ale ministerstvo vnitra mi odpovědělo, že bych byl určitě zatčen, případně s celou rodinou. poněvadž by se má omluva vykládala jako sabotáž rozkazu Reichsprotektorova.

Radil jsem se tedy ještě s předními úředníky ministerstva školství, jemuž jsem jako universitní profesor podléhal, ale porada vyzněla v ten smysl, že není jiného východiska než jeti.

I moji přátelé mi radili, abych jel, že se aspoň doví o Katynu pravdu a nabízeli mi po válce svá svědectví o mém chování.

Odjel jsem tedy dne 27. dubna 1943 do Berlína a večer v hotelu Adlon na Unter den Linden sešli se všichni členové komise.

Členy komise byli:

Za Belgii: Dr. Speleers. řádný profesor očního lékařství z university v Gentu.

Za Bulharsko: Dr. Markov, docent soudního lékařství a kriminalistiky na universitě v Sofii.

Za Dánsko: Dr. Tramsen, prosektor ústavu pro soudní lékařství v Kodani.

Za Finsko: Dr. Saxén, řádný profesor pathologické anatomie na universitě v Helsinkách.

Za Itálii: Dr. Palmieri, řádný profesor soudního lékařství a kriminalistiky na universitě v Neapoli.

Za Charvátsko: Dr. Miloslavič, řádný profesor soudního lékařství a kriminalistiky na universitě v Záhřebu.

Za Holandsko: Dr. de Burlet, řádný profesor anatomie na universitě v Groningen.

Za Rumunsko: Dr. Birkle, soudní lékař rum. min. spravedlnosti a první asistent ústavu pro soudní lékařství a kriminalistiku na universitě v Bukurešti.

Za Švýcarsko: Dr. Naville, řádný profesor soudního lékařství na universitě v Ženevě.

Za Slovensko: Dr. Šubík. řádný profesor pathologické anatomie na universitě v Bratislavě a přednosta státního zdravot nictví na Slovensku.

Za Maďarsko: Dr. Orsós, řádný profesor soudního lékařství a kriminalistiky na universitě v Budapešti.

Za Francii: Prof. Costedoat z Paříže, jenž však výslovně prohlásil, že z nařízení francouzské vlády má býti pouze divákem a nemá se zúčastniti žádných prací a protokoly nepodpisovati.

Za Španělsko: Prof. Pika z Madridu, jenž však po příletu do Berlína onemocněl a nemohl se další cesty zúčastniti.

Ve středu dne 28. dubna 1943 ráno jsme odletěli z Tempelhofského letiště přes Varšavu, kde byla dvouhodinová polední přestávka, do Smolenska, kde jsme o 5. hodině přistáli na letišti a byli ubytováni v hotelu Molochov.

Následujícího dne odjeli jsme autokarem do katynského lesa. kde štábní lékař, prof. soud. lékařství ve Vratislavi, dr. Buhtz, který byl pověřen velitelstvím německé branné moci vedením vykopávek, ukázal nám všechny hroby, exhumované již mrtvoly, dokumenty u mrtvol nalezené a v naší přítomnosti provedl jednu pitvu.

Do našeho příchodu bylo z hrobů vyneseno 982 mrtvol, z nich bylo 58 pitváno, u ostatních provedena jen zevní prohlídka.

Druhého dne, t. j v pátek dne 30. dubna 1943, bylo námi pitvá-no 9 mrtvol. Bylo dovoleno vybrati si mrtvolu z kterékoliv jámy a proto jsem si dal vynésti dvě mrtvoly z jámy sedmé. Mrtvoly ty neměly na ramenou důstojnických odznaků a tak jsem soudil, že jde o prosté vojíny. Ovšem, jak bylo zjištěno, u některých mrtvol byly důstoinické odznaky nalezeny v kapsách, takže není vyloučeno. že šlo též o důstojníky. V šatech jedné mrtvoly nalezl jsem ruské noviny „Glos“ z 22. dubna 1940. Obě mnou pitvané mrtvoly měly střelné rány v týle. které byly vypálené z bezprostřední blízkosti. U obou šlo o průstřel.

Večer toho dne byl sepsán protokol, který stylisovali prof. Buhtz z Vratislavi a prof. Orsós z Budapešti, jehož nejzávažnějším bodem byl úsudek, že mrtvoly polských důstojníků jsou v hrobech pohřbeny asi 3 roky. Z toho vyplývalo, že byly pohřbeny na jaře 1940, tedy v době, kdy ještě nebylo války německo — ruské a Němci neměli Katyn dosuď obsazený. Pachatelem vražd musely tedy býti sovětské úřady.

Sovětské úřady odmítly dne 16. dubna 1943 tvrzení Němců jako bohapustou lež a poněvadž v německých zprávách se mluvilo o vesnici Gnězdová, kde byly archeologické vykopávky. známé pod jménem „hroby gnězdovské", soudili, že Němci tento fakt úmyslně zamlčují a používají k propagandě proti Sovětům. Když se později Rusové Katynu opět zmocnili, vyslali dne 23. září 1943 k prozkoumání hrobů rovněž komisi, ve které byli:

V. J. Prozorovský, hlavní soudní lékařský znalec a ředitel státního vědeckého a výzkumného ústavu soudního lékařství při lidovém komisariátu zdravotnictva SSSR.

Dr. V. M. Smoljaninov, profesor soudního lékařství na II. moskevském státním lékařském ústavu.

Dr. D. N. Vyropajev, profesor pathologické anatomie.

Dr. P. V. Semenovský, vedoucí vědecký pracovník thanatologického oddělení státního vědeckého výzkumného ústavu soudního lékařství při lidovém komisariátu zdravotnictva SSSR.

Doc. M. D. Švajkovová, vedoucí vědecká pracovnice soudního chemického oddělení státního vědeckého výzkumného ústavu soudního lékařství při lidovém komisariátu zdravotnictva SSSR.

Nikolský, hlavní soudní lékařský znalec při vojsku západní fronty a major lékařské služby.

Busejedov, kapitán lékařské služby a soudní lékařský znalec.

Subbotin, maior lékařské služby a ředitel pathologicko-anatomické laboratoře.

Ogloblin, major lékařské služby.

Sadikov, nadporučík lékařské služby.

Puškarevová, nadporučík lékařské služby.

Předsedou této komise byl člen akademie věd N. N. Burděnko se svými spolupracovníky.

Tato komise zjistila, že před obsazením Smolenska a západních okresů německým vojskem pracovali polští váleční zajatci — důstojníci i muži — na stavbě a upravování silnic a že podle svědeckých výpovědí náčelníka polského zajateckého tábora, majora Větošnikova a ing. Ivanova, nemohli býti tito zajatci pro nedostatek vagonů a jiné obtíže včas evakuováni a že tedy zajatí Poláci i část stráže a úředníků tábora upadla do německého zajetí.

Komise vyslechla velkou řadu svědků a provedla v době od 16. do 23. ledna 1944 exhumaci 925 mrtvol a srovnala nález na mrtvolách v lese katynském s nálezy ve hrobech v jiných místech okrsku smolenského, jako v Gedeonovce, Magalenščině, Readovce, v Krásném Boru a konstatovala, že pohřbení mrtvol polských zajatců v katynském lese bylo provedeno asi před dvěma lety, t. j. mezi zářím a prosincem 1941. Mezi usneseními obou komisí je podstatný rozdíl a proto pokládám za svou povinnost, abych přednesl své zkušenosti nyní, v době, kdy se již o věci může volně mluviti. Snad někdo namítne, že moje úvaha nemá také významu, poněvadž z vděčnosti k Rusům, kteří náš národ osvobodili, nemohu jinak mluviti. Mně však jde o to, aby historik, který by chtěl otázku katynskou řešiti, měl podklad v důvodech, které uvedu. Kdybych mlčel, zdálo by se, že souhlasím s Němci a že tedy trvám na svém podpisu, t. j. na tom, že popravy polských důstojníků byly provedeny na jaře 1940.

Okolnosti, jichž jsem sám nebyl přímým svědkem, čerpám ze spisu: Amtliches Material zum Massenmorde von Katyn, v roce 1943 zařazeného do tak zv. Bílé knihy. Spis vydala německá informační kancelář na návrh německého ministerstva zahraničí v roce 1943.

Jak byly hroby objeveny, o tom podle německé úřední zprávy je směrodatnou výpověď Rusa Parfeona Kiselěva, 72letého rolnika z nedaleké vesničky Kozí Gora, který udal:

„Asi deset let bylo katynského lesa, v němž se nalézá zámek, používáno jako sanatoria pro vyšší úředníky NKVD. Celý les byl oplocen ostnatým drátem do výše 2 metrů a střežen ozbrojenou stráží. Cizím osobám byl přístup do lesa úplně zakázán. Z úředníků jsem neznal nikoho, znal jsem jen domovníka Romana Sergejeviče.

Na jaře 1940 asi po 4—5 týdnů denně jezdila 3—4 nákladní auta, naložená lidmi, do lesa a tam byli prý ti lidé od členů NKVD zastřeleni. Vozy byly uzavřené, takže nikdo nemohl viděti, co je v nich. Jednoho dne. když jsem byl na nádraží v Gnězdové, viděl jsem. jak ze železničních vagonů přestupují do vozů, které jsem od dřívějška znal, muži a jak jedou směrem k lesu. Co se s muži stalo, nemohu říci. neboť se nikdo neodvážil do jejich blízkosti, ale střílení a křiky mužských hlasů jsem slyšel až do svého bytu a proto se domnívám, že ti muži byli zastřeleni. V okolí nebylo žádným tajemstvím, že tu byli od NKVD zastřeleni Poláci. Lidé vypravovali, že šlo asi o 10000 Poláků.

Když byl Katyn obsazen Němci, šel jsem do lesa, ale mrtvol jsem nenalezl, nýbrž jen několik nahozených pahorků a proto mne napadlo, že by mrtvoly mohly býti pod pahorky.

V létě 1942 byli u německé jednotky v Gnězdové zaměstnáni Poláci. Jednoho dne přišlo 10 Poláků ke mně a prosilo mne, abych lim ukázal, kde leží jejich krajané. Dovedl jsem je do lesa a ukázal jim pahorky. Poláci mne prosili, abych jim zapůjčil lopatu a motyku, což jsem učinil. Asi za hodinu se vrátili vzrušení a nadávali na NKVD. Prohlásili, že v jednom pahorku nalezli mrtvoly. Postavili na pahorcích březové kříže."

Potud výpověď Kiselěvova.

Německá tajná polní policie se prý o nálezu mrtvol dověděla teprve v únoru 1943 a pokusný výkop na jednom pahorku ukázal, že jde skutečně o hromadný hrob. Se systematickým vykopáváním bylo započato teprve v dubnu, kdy počasí výkop dovolilo.

O katynském lese možno uvésti:

Jedeme-li po silnici ze Smolenska do Vitěbska, tu ve vzdálenosti 14 km od Smolenska se nalézá vesnice a železniční stanice Gnězdová, kde vystupovali polští důstojníci podle Kiselěva z vlaků a kde byly ony zmíněné archeologické vykopávky. Odtud ve vzdálenosti 2 km před obcí Katynem, nalézá se v levo mezi silnicí a Dněprem borový lesík se stromy tlouštky 10—20 cm, kterým vede od silnice lehce klikatá cesta délky asi 300 m, končící na konci lesíku u zámku nad Dněprem. Vedle zámku stojí garáž a jeden obytný dům.

Ve vzdálenosti asi 100 m od silnice, po pravé straně této cesty, bylo odkryto 7 hromadných hrobů blízko sebe uložených a po levé straně cesty 4 hromadné hroby. V 7 hrobech na pravé straně byly mrtvoly polských důstojníků, ve 3 hrobech po levé straně byly osoby civilní a ve zbývajícím rovněž polští důstojníci. Tento hrob byl objeven až po 1. červnu 1943 a nebyl námi prohlédnut. Hroby byly očíslovány čísly na pravé straně 1—7, na levé straně 8—11. Hrob označený číslem 1 byl největší a byl tvaru L. Delší rameno tohoto L bylo 26 m, kratší 16 m dlouhé, šířka na jedné straně 5.5 m, na druhé 8 m. Ložní plocha obnášela 253 čtver. metrů. Ostatní hroby byly menší, o ložných plochách 11, 21, 21, 13.5, 48, 22.5 čtver. metrů — úhrnem tedy 478 čtver. metrů. Hroby byly průměrně 2.30 m hluboké a nad mrtvolami navrstvený písek měřil průměrně 1.50 m. Navrstvený písek vyčníval asi 1 m nad okolí, takže vrstva mrtvol činila asi 1.30 m. Mrtvoly byly na dvou místech systematicky pokládány hlavami ke stěně jámy, většinou však ležely bez ladu a skladu tak, jak byly do hrobů házeny, obyčejně obličejem dolů. Následkem tlaku písku byly značně oploštělé.

Jak velké bylo asi množství mrtvol? — Jestliže jedna mrtvola potřebovala při svém smáčknutí asi 1/2m ložné plochy, bylo tedy úhrnem na všech ložných plochách hromadných hrobů 950 mrtvol. Při výšce vrstvy 130 cm nemohlo býti jednotlivých vrstev více než asi 7—8, což by odpovídalo množství 7000 mrtvol. Připočteme-li mrtvoly v jámě osmé, pak počet popravených polských důstojníků dosahuje asi čísla 8000. Připočteme-li ještě popravené civilní osoby ve 3 samostatných jamách, kde byli muži i ženy, pak počet všech mrtvol v katynském lese mohl činiti asi 12000.

Bílá kniha uvádí, že do 3. června 1943, kdy byly prohlídky mrtvol zastaveny, bylo vytaženo ze hrobů 4.143 mrtvol a po prohlídce opět pohřbeno. Zjištěno bylo: 2 generálové, 12 plukovníků, 50 podplukovníků, 165 majorů, 440 kapitánů, 552 nadporučíků, 930 poručíků, 146 lékařů, 10 zvěrolékařů a 1 polní kurát. Ostatní byli příslušníci polské armády, jichž stupeň šarže se nedal zjistiti, mezi nimi i obyčejní vojáci bez šarží a 221 civilistů.

Mrtvoly v horních vrstvách byly na místech šatem nekrytých místy částečně již na povrchu rozpadlé, takže někde chyběly rty, měkké pokrývky na lebce i rukou a oči byly zapadlé. Mrtvoly ze spodních vrstev, zvláště z hrobu č. 5, kam zasahovala spodní voda, měly známky adipociru, ale adipocir zasahoval jen do podkožního vaziva. Svalstvo udrželo svou barvu a také vnitřní orgány nebyly adipocirované.

Veškeré části oděvu byly prosáklé tukovými látkami. Na vysokých botách četných mrtvol byla uložena vrstva asi 1 mm silná adipocirovaných hmot. Mrtvoly byly tedy různého stupně rozkladu, což bylo zaviněno jejich vzájemnou polohou. V horních vrstvách byly spíše poněkud zaschlé, v dolních a středních mírně adipocirované. Mrtvoly v horních vrstvách byly dosti volné, ale ve spodních byly navzájem slepeny zhuštěnými mrtvolnými tekutinami, které z horních vrstev stékaly do vrstev spodních. Vsechny námi prohlédnuté mrtvoly měly střelné rány v záhlaví, toliko jedna měla střelnou ránu do čela. Projektily byly většinou nalezeny v kosti čelní, u některých šlo o průstřel. Rány byly vypáleny z bezprostřední blízkosti krátkou ruční zbraní ráže 7.65. Značný počet mrtvol měl ruce svázané na zádech motouzem, některé mrtvoly, zvláště z hrobu č. 5, jež měly rovněž střelnou ránu v záhlaví, měly plášť přetažený přes hlavu a prostor mezi pláštěm a hlavou měly vyplněný pilinami. Tyto obaly hlavy byly na krku přitaženy provazem. Jaký účel byl tím sledován těžko říci, snad aby byla znemožněna obrana, snad, poněvadž bylo silně omezeno dýchání, byly to známky mučení.

zpět


diskuze

Server Error

Server Error

We're sorry! The server encountered an internal error and was unable to complete your request. Please try again later.

error 500