Předmluva

zpět

08.03.2017

Většina lidí historické události vnímá buď jako zcela izolované, nebo nejvýše propojené v jedné dějové linii, obsahující postupně po sobě probíhající události, aniž si všímá souvislostí, a neuvědomuje si, nakolik takovýto pohled deformuje skutečnost. Pro rozumný popis takřka jakékoliv události je správné vysvětlit příslušné souvislosti a každý historický obraz tak vykreslovat jako výsledek řady významných dějů, které se v daném bodě protínají a vytvářejí, leckdy bizarní, interakce. Mnoho lidí by bylo překvapeno, jak takovýto pohled může změnit význam událostí a nakolik se tím změní pohled na minulost a její hodnocení. A to včetně té naší. Použijeme-li podobná zjednodušení při studiu ruských a sovětských dějin 20. století, získáváme naprosto iracionální pohled. A takto, bohužel, také vypadá obecné povědomí o této éře. Právě díky tomu, že taková zjednodušení jsou obvyklá, mohl Chruščov prosadit deformované zobrazení svého předchůdce, které nejvíce ze všeho připomíná špatný komiks pro malé děti.

Myslím, že v tomto směru se objevilo příliš mnoho zvláštních zájmů, které zakryly skutečnost, a je nezbytné, i v rámci našich vlastních dalších perspektiv, celou Stalinovu éru uvést do správných souvislostí. To, co jsem až dosud nalezl v souvislosti se Stalinem, jsou podle mého názoru jen slabé obrysy skutečností. Je zde ještě obrovské neprobádané pole, jenž by si zasloužilo pečlivý průzkum, vyhodnocení a správné zařazení do toku dějin.

Říká se, že historikové vychovávají politiky – potom si přiznejme, že již s ohledem na současný stav nejen naší politiky, historikové posledního půlstoletí zoufale selhali. Ztráta perspektiv, ztráta jakýchkoliv řešení, ztráta společenských jistot, absence idejí, prakticky všech (s výjimkou mamonu) rozhodně nejsou dobrým vysvědčením těch, kteří se prosadili do horních vrstev společnosti. Místo detailního studia a zveřejňování skutečných událostí a motivů, někteří ‚historikové‘ jen papouškovali zfabrikované fabulace na úrovni bulvárních zpráv a tím posílili předsudky a vytvořili zdání bezvýchodnosti ze současné krize.

Ale zpět k Rusku a Sovětskému svazu. Události, ke kterým tam po roce 1917 došlo, jsou gigantickým kataklyzmatem, kde se setkalo mnoho obřích sil, z nichž mnohé se zformovaly již o desetiletí dříve a dosud existovaly jen jako slabá a zdánlivě nenápadná hnutí. Vyvolaly však šílené turbulence, smetly starou společnost a podpořily slávu osobností, které se v tomto prostředí dokázaly prosadit a přežít. Tuto dobu nelze sledovat jinak, než s maximální snahou zachytit co nejvíce dějových linií. Mnohé události měly vyloženě jepičí život a včerejší moc se velmi snadno měnila na dnešní nicotu a zítřek již z téhož zdroje přináší zcela jiné spektrum sil …


Zaměříme-li se na knihy o dějinách Ruska a Sovětského svazu 20. století a budeme-li k nim přistupovat jen trochu nepředpojatě, velmi rychle získáme dojem, že je psali výhradně poražení. Jak jsem již předeslal, tato doba byla ohromným kataklyzmatem, které vtáhlo spoustu lidí. Tito lidé byli pod velikým tlakem a velké množství z nich tuto dobu nedokázalo přežít. Někteří se ovšem prosadili a na nějaký čas zaujali více či méně významné postavení, případně dokonce i zazářili jako meteor. Ovšem většina z těch ‚zářivých‘ osobností na této pouti selhala. Buď je čekala smrt, nebo v lepším případě vyhnanství. Vyhnanci, stejně jako rodiny popravených, hledali viníky, ale málokdo začíná s hledáním u sebe …

Mnohé ze známých a dnes znovu oslavovaných osobností přitom stojí za řadou vyloženě pochybných kroků. Je sice pravda, že se ve své době musely velmi rychle rozhodovat a mít přitom štěstí, aby přežily, ale to je nezbavuje mravní odpovědnosti za své činy. Ovšem při psaní svých pamětí a popisování historických událostí na tyto prohřešky zapomínají a hledají nějakého univerzálního viníka. Tím se stal tehdejší vítěz – Josif Vissarionovič Stalin.


Pojďme tedy podrobněji prostudovat dobu a život velikého státníka. Abychom jej však mohli správně pochopit, budeme se muset ještě předtím věnovat onomu ohromnému společenskému ‚výbuchu‘. A protože ruské reálie z ryze objektivních důvodů představují svět do značné míry odlišný od našeho, budeme muset začít ještě podstatně hlouběji. Teprve takto můžeme namísto špinavých mýtů a legend zahlédnout obrysy reality.

zpět


diskuze


Menu

Úvod
Aktuality
Pospolné zřízení
Kapitalistické zřízení
Bůh synergie
Články
Knihy
Odkazy
Kontakt