15. březen – ‚pozapomenuté‘ výročí

zpět

14.03.2017
J. Václavík

Ano, já vím, není co slavit. Ale je co připomínat.

15. března 1939 bylo za pomoci ‚našich‘ západních spojenců zlikvidováno Československo. Dnes slýcháme, že se to již nebude opakovat, protože ti spojenci se prý poučili. Ale to není ani demagogie, tedy částečná pravda. To je čistokrevná lež. Ti ‚západní spojenci‘ jsou totiž úplně stejné země, s úplně stejnými hlavními městy, se stejným společenským zřízením, které jsou v úplně stejném geopolitickém prostoru a tedy s úplně stejnými zájmy a preferencemi. Tak, jako nás v minulosti zradili – přesněji řečeno využili pro své zájmy, tak nás úplně stejně zneužijí i v budoucnu. Nejsme pro ně nic jiného, než zdroj masa do mlýnku, který chystají. A nám zase nezbude, než pomoc hledat tam, odkud již přišla. Protože ani Rusko se nezměnilo a tedy nezměnilo ani svoje geopolitické umístění, ani své preference. Jistě se to jeví jako tendenční pohled z mé strany, ale vtip je v tom, že geopolitickým zájmem Ruska je mír ve světě, zatímco vůdčí mocnosti Západu sází na války. Opravdu to není nějaké nadržování jedné straně. Ubezpečuji, že tento můj názor utvořily významné osobnosti západního světa: George Friedmann1 a Allan Taylor2.

V březnu 1939 nás ‚vyspělé demokracie‘ hodily přes palubu a v poklidu sledovaly, jak se topíme, aniž by je v nejmenším zajímal náš názor a naše zájmy. Byli jsme pouze potravou pro Německo, které mělo posloužit jako beranidlo proti Sovětskému svazu – ale klidně můžeme říci Rusku. Nakonec to byli právě Rusové, kdo nás musel zachránit. Ano, Velká Británie a USA byli západními spojenci v této válce, ale tyto země bojovaly ve svém geopolitickém prostoru a za své zájmy. V žádném případě je nezajímala nějaká obnova Československa, které se nacházelo až někde za Německem.

Nezapomeňme na to, co se stalo 15. března 1939. Nezapomeňme na hrůzy, které následovaly. A buďme opatrní při úvahách nad perspektivami, ty totiž vycházejí z minulosti …

Poznámky

1Friedman G.: Příštích sto let; Argo, Dokořán, 2010

2Taylor A. J. P.: Příčiny druhé světové války; Perfekt, 2005

zpět


diskuze


příspěvek č. 1: ne-nezaujaté

napsal: Jan Musílek, dne: 15.03.2017 12:27

Vaše povídání je přesně takové, jaké se snažíte tvrdit, že není:
"Opravdu to není nějaké nadržování jedné straně." - opak je pravdou (vzhledem k Vašim názorům a postojům)
"geopolitickým zájmem Ruska je mír ve světě, zatímco vůdčí mocnosti Západu sází na války" - tím sám jste popřel předchozí vaše tvrzení a vystavil svůj postoj a názor a vyřkl stranu které prostě straníte.

S čistým svědomím, se dá říci, že o světový mír jde miss universe(nadsázka) a některým duchovním. Všechny velmoce zákonitě usilují o udržení svého geopolitického vlivu, ke kterému zbraně a konflikty patří co svět světem stojí. Ruska nevyjímaje. Také je aktuálně účastníkem několika válečných konfliktů
=> váš výklad je tedy zaujatý a manipulativní.
Není na škodu připomínat historii, ale vy ji zneužíváte k manipulaci.

příspěvek č. 2: er: ne-nezaujaté: to je těžké

napsal: JV, dne: 15.03.2017 16:12

Nesdílím Vaše stanovisko. Samozřejmě, každé společenství má snahu obsáhnout prostor okolo a tak se zajistit. To platí pro mě osobně, který má své 'impérium' na zahradě a snad i kousek před brankou a stejně tak pro celé společenství. Na tom není nic špatného, ať už se jedná o nás, Němce, Rusy, nebo Američany.
Problém je jinde. Jde o to, že každé společenství se snaží se zajistit a každé si volí prostředky podle toho svého okolí. A vůdčí společenství dnešní tzv. 'euroatlantické společnosti' jsou ostrovní státy: Velká Británie a USA. Ony v zájmu své bezpečnosti musí bránit vzestupu dalších států, aby nebyly schopny podniknout invazi. Nejjednodušším způsobem toho dosáhnou tak, když budou po světě (klidně i náhodně) rozpoutávat války. To je Jugoslávie, Irák, Lybie, Sýrie, Ukrajina, ... Přesně takto tyto země konají a vůbec se neohlížejí na důsledky. Ano, pro USA jsou lokální války prostředkem pro zajištění svojí bezpečnosti. My si musíme uvědomit, že tu válku jsou schopny vyvézt i k nám, protože stejně jinak pro ně nemáme cenu.
Asi namítnete: Vždyť USA nejsou ostrovní zemí. Ale ano, jsou. Mají sice 2 sousedy, ti však nepředstavují pro USA vůbec žádné bezpečnostní riziko. Protože Kanada je sice veliká, ale vojenský týl je schopna rozmístit maimálně v dostřelu amerických houfnic, dál už je ledové království. Na druhé straně Mexiko je náhorní plošina a tedy ani Mexiko není schopno postavit proti USA srovnatelný týl.
Rusko je v opačné situaci a proto jeho přístup je zcela jiný. Dlouhá hranice a řídké osídlení je prostředím snadno prostupným pro kohokoliv a to je pro Rusko nebezpečné. Tedy pokud nastanou někde problémy, snadno se mohou přelévat do Ruska (vzdálená Sýrie hrozila problémy v Podkavkazí). Proto Rusko má zájem na míru a stabilitě. Také co se týče ruského vojenského angažmá, je to čistě obranná záležitost s cílem tu válku zlikvidovat. Ostatně to vypadá, že Rusko se možná bude angažovat i v Lybii, to je stejný problém, ostatně vyvolaný stejnými zeměmi.
Přesně o tomto píše Friedman v uvedené knize.

příspěvek č. 3: už se stalo

napsal: tenvestinu, dne: 04.05.2017 12:06

Československo bylo rozbito po druhé. Za té samé účasti s pomocí xkrát překabátěných vlastizrádců.

Menu

Úvod
Aktuality
Pospolné zřízení
Kapitalistické zřízení
Bůh synergie
Články
Knihy
Odkazy
Kontakt