Ano, já vím, není co slavit. Ale je co připomínat.
15. března 1939 bylo za pomoci ‚našich‘ západních spojenců zlikvidováno Československo. Dnes slýcháme, že se to již nebude opakovat, protože ti spojenci se prý poučili. Ale to není ani demagogie, tedy částečná pravda. To je čistokrevná lež. Ti ‚západní spojenci‘ jsou totiž úplně stejné země, s úplně stejnými hlavními městy, se stejným společenským zřízením, které jsou v úplně stejném geopolitickém prostoru a tedy s úplně stejnými zájmy a preferencemi. Tak, jako nás v minulosti zradili – přesněji řečeno využili pro své zájmy, tak nás úplně stejně zneužijí i v budoucnu. Nejsme pro ně nic jiného, než zdroj masa do mlýnku, který chystají. A nám zase nezbude, než pomoc hledat tam, odkud již přišla. Protože ani Rusko se nezměnilo a tedy nezměnilo ani svoje geopolitické umístění, ani své preference. Jistě se to jeví jako tendenční pohled z mé strany, ale vtip je v tom, že geopolitickým zájmem Ruska je mír ve světě, zatímco vůdčí mocnosti Západu sází na války. Opravdu to není nějaké nadržování jedné straně. Ubezpečuji, že tento můj názor utvořily významné osobnosti západního světa: George Friedmann1 a Allan Taylor2.
V březnu 1939 nás ‚vyspělé demokracie‘ hodily přes palubu a v poklidu sledovaly, jak se topíme, aniž by je v nejmenším zajímal náš názor a naše zájmy. Byli jsme pouze potravou pro Německo, které mělo posloužit jako beranidlo proti Sovětskému svazu – ale klidně můžeme říci Rusku. Nakonec to byli právě Rusové, kdo nás musel zachránit. Ano, Velká Británie a USA byli západními spojenci v této válce, ale tyto země bojovaly ve svém geopolitickém prostoru a za své zájmy. V žádném případě je nezajímala nějaká obnova Československa, které se nacházelo až někde za Německem.
Nezapomeňme na to, co se stalo 15. března 1939. Nezapomeňme na hrůzy, které následovaly. A buďme opatrní při úvahách nad perspektivami, ty totiž vycházejí z minulosti …
1Friedman G.: Příštích sto let; Argo, Dokořán, 2010
2Taylor A. J. P.: Příčiny druhé světové války; Perfekt, 2005